V pátek 13. listopadu se naše škola proměnila v jedno velké pyžamové království! Tentokrát jsme ale pyžama neoblékli jen pro zábavu. Zapojili jsme se do Pyžamového dne, jehož cílem je podpořit děti, které kvůli vážnému onemocnění musí trávit dlouhé týdny, někdy i měsíce, v nemocnici.
Naše společné dopoledne jsme zahájili povídáním o tom, jaké by to asi bylo, kdybychom museli zůstat dlouhou dobu v nemocnici. Jak bychom se cítili? Co by nám nejvíce chybělo? Na koho bychom se těšili? A co bychom přáli dětem, které právě teď nemohou být doma se svou rodinou, kamarády a užívat si obyčejné dětské radosti?
Společně jsme přemýšleli také nad tím, jak bychom těmto dětem mohli pomoci, čím bychom jim udělali radost a jak důležité je mít v těžkých chvílích někoho blízkého po svém boku.
Poté jsme se seznámili s nadačním fondem Dům Ronalda McDonalda, který pomáhá rodinám vážně nemocných dětí zůstat pohromadě i během náročné léčby.
Děti se dozvěděly, že v areálu Fakultní nemocnice v Motole stojí speciální dům, který poskytuje rodinám hospitalizovaných dětí bezplatné ubytování. Rodiče tak nemusí každý den cestovat desítky či stovky kilometrů, aby mohli být se svým nemocným dítětem. V domě mohou společně se sourozenci přespávat, vařit, odpočívat a alespoň na chvíli zažívat běžný rodinný život. Především ale mohou být svému dítěti nablízku, držet ho za ruku, obejmout ho a dodat mu sílu v náročných chvílích.
Povídali jsme si o tom, že pro nemocné dítě může být přítomnost maminky, tatínka nebo sourozenců stejně důležitá jako pocit bezpečí a naděje, že na nic není samo.
Dozvěděli jsme se také, že podobné domy pomáhají rodinám po celém světě a že v České republice se připravuje výstavba dalšího domu v Olomouci.
Pyžamový den pro nás nebyl jen příležitostí přijít do školy v netradičním oblečení. Byl především připomínkou toho, že věci, které považujeme za samozřejmé – zdraví, domov, rodina nebo možnost jít každý den do školy – samozřejmé být nemusí.
A pokud si děti z dnešního dne odnesly alespoň jednu myšlenku, přáli bychom si, aby to byla tato: Nemusíme dělat velké věci, abychom někomu pomohli. Někdy stačí projevit zájem, pochopení a obyčejnou lidskou laskavost. 










